Muchomůrka červená

Silně jedovatá? Muchomůrku červenou zná každé malé dítě, protože vypadá zajímavě a objevuje se ve všech atlasech.
Ve společnosti o ní ale bohužel panují zavádějící představy – často je považována za nejklasičtější jedovatou houbu.
Jedovatá sice do nějaké míry opravdu je, ale daleko méně, než si lidé typicky myslí – vážné problémy jsou jen vzácné a za posledních sto let byly zaznamenány jen jednotky smrtelných otrav.
Co většina lidí neví je, že je halucinogenní – ale jinak než lysohlávky a další psychedelické houby.
Právě proto ji užívaly a užívají některé sibiřské kultury v rámci svých šamanských praktik

Zvláštní kategorie Ačkoliv se muchomůrka červená někdy považuje za atypické psychedelikum, takové označení moc nedává smysl, neboť se od psychedelik svými účinky výrazně liší.
Účinky se spíše podobá jiným sedativním halucinogenům, jako je například gaboxadol a do jisté míry i zolpidem (obchodním názvem Hypnogen, Stilnox či Ambien) Pro tuto skupinu látek navrhujeme označení somnativa, aby se vymezily od psychedelik a dalších dobře definovaných skupin halucinogenů, které se od nich liší svým působením na mysl i mozek

Jaké má účinky? Je celkem silně sedativn,í a tedy vyvolává pocity únavy a snižuje aktivitu člověka – tyto pocity se mohou střídat s prožitky euforie.
Tento stav se celkem podobá opilosti, ale s čistší hlavou.
Sedace může vést až k usnutí, během nějž se často zdají různé extrémně živé sny (někdy i lucidní).
Často tlumí úzkost, ale ve vysokých dávkách ji může i vyvolávat; umí také tlumit bolest a řada lidí se proto muchomůrkou červenou sebemedikuje.
Může způsobovat nevolnosti

Vyvolává různé vizuální efekty:.
Zvýraznění barev.
Pohyb a plavání obrysů objektů.
Rozmazané vidění.
Změny v perspektivě.
Může navozovat polosnové stavy i bez toho, aby člověk přímo usnul.
Má určité empatogenní efekty (pocity blízkosti s jinými lidmi, zvýšené touhy se socializovat, větší otevřenosti), ale je to výrazně slabší a méně konzistentní než u například MDMA.
Zvlášť při vysokých dávkách nedostatečně zpracované houby může způsobovat i velmi nepříjemné svalové záškuby.
V extrémních případech může docházet k pádu do kómatu

Dávkování a trvání I stejně velké plodnice mohou obsahovat zásadně odlišné hladiny aktivních látek! Dávkování je proto obtížné a pokud člověk chce muchomůrku zkoušet, měl by začít s velmi nízkými dávkami (kolem 0,5 g sušeného klobouku) a případně se postupně propracovat výše!.
Navzdory obecným představám červená slupka nemá vyšší obsah látek než zbytek klobouku.
Velmi obecně lze říct, že dávky kolem 0,5-1,5g vedou k lehkým stavům, do 10g k účinkům podobným opilosti a nad 10g k halucinogenním efektům.
Účinky pomalu nastupují během až 2 hodin a celý prožitek trvá od 3 do 8 hodin

Jaké látky obsahuje? Substance v muchomůrce jsou zcela jiné než v lysohlávkách (proto se vzájemně liší svými efekty).
Obsahuje hlavně kyselinu ibotenovou a muscimol.
Kyselina ibotenová je neurotoxická a na efektech se patrně podílí jen poměrně malým dílem.
Proto je důležité muchomůrku správně před požitím zpracovat, protože tím se kyselina ibotenová promění na neškodný muscimol.
Muscimol je možná neuroprotektivní a hlavní část efektů pochází právě od něj.
Navzdory rozšířenému mýtu muchomůrka červená obsahuje jen minimum muskarinu a ten se na jejích efektech a toxicitě výrazněji nepodílí

Pozor na záměny! Kromě muchomůrky červené mají podobné účinky i některé další blízce příbuzné druhy, například m. tygrovaná či m. královská – ty jsou ale patrně jedovatější a obecně jsou špatně popsané!.
Velká část ostatních muchomůrek (například m. zelená či m. jízlivá) jsou ale extrémně nebezpečné.
Jde o jedny z vůbec nejjedovatějších hub na světě!.
Pokud z jakéhokoliv důvodu tyto druhy sníte, okamžitě zavolejte lékaře! Otravu jimi nejde hned poznat, může se projevit až za pár dní a i zabít!.
Na internetu se také prodávají různé ‚muscimolové‘ bonbóny a podobně – velmi často jde o podvod a namísto muscimolu v nich jsou jiné látky!

Správná úprava Nikoho rozhodně nenabádáme muchomůrku červenou užívat, avšak pokud by se tak někdo rozhodl učinit, měl by dbát na její správné zpracování, aby se jedovatá kyselina ibotenová zkonvertovala (pomocí dekarboxylace) v neškodný muscimol.
Obvykle se doporučuje velmi dlouhé vaření již usušených plodnic v nízkém pH – jednodušší metody úpravy nemusí vést k dostatečné konverzi kyseliny ibotenové v muscimol, a tedy člověka vystavují zbytečnému riziku.
Sušení samotné promění jen asi 30 %!

Leave a Reply Cancel reply