Modrý lotus

Modrý lotos

• Modrý lotos Droga dávných Egypťanů?

Na úsvitu dějin

• Na úsvitu dějin Modrý lotos (Nymphaea nouchali var. caerulea), správným názvem leknín modrý, se objevuje na mnoha starověkých egyptských papyrech a reliéfech.
• Šlo o významný symbol Slunce, který hrál ve staroegyptské mytologii velmi důležitou roli.
• Jeho ztotožnění se Sluncem nejspíš pochází od jeho zářivého vzhledu a také skutečnosti, že pravý modrý lotos se na noc zavírá a otevírá se jen poměrně kráce právě při východu Slunce.
• Kromě dekorativních účelů byl patrně také znám jako léčivá rostlina a existují doklady, že tak byl i užíván

Posvátný nápoj?

• Posvátný nápoj? Skutečnost, že Egypťané znali alespoň část lékařsky užitečných vlastností lotosu, je dobře doložená.
• Existují i důkazy, že byl přímo požíván, ať už rituálně či jako medicína.
• Lotos je také často vyobrazován ve vinných nádobách či v jejich okolí, což by naznačovalo, že byl možná do vína přidáván.
• To by dávalo smysl, protože jeho aktivní látky jsou rozpustné v alkoholu, ale jen špatně ve vodě.
• Rozsah případného povědomí o psychoaktivitě lotosu nad rámec lékařského užití však nejde jasně určit

Působení

• Působení Efekty leknínu modrého jsou poměrně slabé.
• Mohou zahrnovat relaxaci, euforii a pocity ‚zkouřenosti’, ve velmi vysokých dávkách (dosažitelných pomocí extraktů) údajně i slabé jakoby psychedelické efekty.
• Může docházet ke vzniku erekcí a snad i ke zlepšování sexuálního prožitku, což je možná důvod, proč byl lotos historicky považován za afrodiziakum

Farmakologie

• Farmakologie Modrý lotos v sobě obsahuje dvě hlavní aktivní látky, aporfin a nuciferin.
• Aporfin se navíc v těle metabolizuje v apomorfin.
• Obě nějak působí na dopaminový systém, ale tato aktivita je poměrně špatně popsána a zdá se, že různé enantiomery (zrcadlově obrácené verze) těchto látek účinkují na dopamin různě, někdy jako agonisté, někdy jako antagonisté.
• Aporfin má patrně slabé antipsychotické působení.
• Nuciferin má možná protizánětlivé účinky a snad umocňuje analgetické efekty opioidů.
• Obě látky se podílejí na sexuálních efektech lotosu

Rizika

• Rizika Rizika leknínu modrého jsou špatně popsaná, ale podle všeho jsou poměrně nízká.
• Ve vysokých dávkách je jedovatý, je ale poměrně nepravděpodobné, že by ho někdo zkonzumoval dostatečné množství, aby to začalo být životu nebezpečné.
• Na trhu se objevují různé extrakty aktivních látek lotosu, nastříkané zpět na jeho lístky.
• Neexistují u nich záruky kvality a je možné, že alespoň v některých případech mohou být znečištěné či obsahovat úplně jiné aktivní látky

Metody užití

• Metody užití Nejčastěji se užívají okvětní lístky, zdá se ale, že v Egyptě byly užívány i stonky (u kterých možná hrozí vyšší riziko otravy).
• Jsou tři hlavní metody užití:.
• Kouření lístků.
• Vaření čaje z lístků a jeho pití.
• Nakládání lístků do vína na několik dnů až týdnů a následné pití tohoto vína.
• Zdá se, že druhá a třetí metoda vedou k silnějšímu působení, ale v naprosté většině případů ani skrze ně nedochází k dramatickým efektům

Dávkování a trvání

• Dávkování a trvání Dávkování lotusu je špatně popsané, ale typicky se pohybují v rozmezí 5-15g sušených okvětních lístků s tím, že většina reportů popisuje dávky kolem 9g.
• V případě, že člověk užívá extrakt, je dobré dbát na to, jakou sílu má.
• Na trhu se objevují například 50:1 extrakty, což znamená, že jeden gram lístků má na sobě nastříkáno tolik extraktu, aby to odpovídalo užití padesáti gramů neošetřených lístků.
• Trvání je také špatně popsané, především proto, že efekty bývají velmi slabé, ale obvykle jde maximálně o jednotky hodin

None