Skip to content
Microdosing
psychedelik
- Microdosing.
- psychedelik Je to jen placebo?
O co jde?
- O co jde? Psychedelika (jako je napříkladL SD čip silocin z lysohlávek) mají řadu dramatických efektů, pro které je lidé užívají rekreačně či za spirituálními účely.
- V současné době se ale také začínají užívat v psychoterapii, kde pomáhají zvládat deprese a další vážné duševní problémy.
- Mikrodávkování (microdosing) je technikou, jež předpokládá, že pozitivní účinky psychedelik do nějaké míry přetrvávají i v extrémně nízkých dávkách, daleko nižších než těch běžně užívaných.
- Za mikrodávku se typicky považuje desetina až dvacetina běžné dávky dané látky, ale žádná přesná definice neexistuje (viz dále)
Je to složité
- Je to složité Existuje více různých protokolů, podle kterých lidé mikrodávkují.
- Mezi ty nejznámější patří:.
- Dvoudenní protokol (jednou za dva dny po dobu měsíce až dvou, poté pauza dva až čtyři týdny).
- Fadimanův protokol (jednou za tři dny po dobu měsíce až dvou, poté pauza dva až čtyři týdny).
- Stametsův protokol (čtyři dny s, následně tři bez; kombinuje více druhů hub a suplementaci vitamínu B3).
- Neexistují prakticky žádné skutečné doklady, že by některý z protokolů měl pozitivnější efekty než jiné.
- ‚Zaručená‘ tvrzení ohledně účinnosti jsou manipulace
Nepocítitelné?
- Nepocítitelné? Říká se, že skutečná mikrodávka by neměla vyvolávat akutně rozpoznatelné efekty a namísto toho by měla působit při dlouhodobém opakovaném podávání.
- Vědecké studie zkoumající mikrodávkování ale v řadě případů zjistily, že účastníci určité bezprostřední efekty přeci jen pozorují, ačkoliv jen velmi slabé.
- Koncept mikrodávky jako takový je proto problematický, protože velká část toho, co lidé považují za mikrodávky, ve skutečnosti podle obecné definice mikrodávky nejsou.
- S tím souvisí i skutečnost, že neexistuje žádné nekontroverzní vymezení, jaká dávka je ještě mikrodávkou a jaká už ne
Máme podklady?
- Máme podklady? Ačkoliv množství různých časopisů a influencerů na internetu představuje mikrodávkování jako zcela revoluční záležitost, ve skutečnosti je velmi špatně prozkoumané a o jeho možných benefitech se toho ví jen velmi málo.
- Situaci navíc neusnadňuje skutečnost, že velká část vědeckých studií věnujících se mikrodávkování má značné metodologické problémy, a tedy jen omezenou vypovídající hodnotu.
- V současné době ale vzrůstá množství studií věnujících se tomuto tématu – a stoupá i jejich kvalita, takže je možné, že již brzy budeme vědět více
Současné poznatky
- Současné poznatky Nejlepší (ale přesto jen omezené) doklady existují pro snížené prožívání bolesti, změny v prožívání času a pro výskyt určitých subtilních subjektivních efektů během mikrodávkování.
- Snížení bolesti je potenciálně podstatné, ale není jasné, jak by v tomto ohledu mikrodávkování obstálo ve srovnání s jinými metodami dosahujícími tohoto efektu.
- Zdá se tedy, že alespoň nějaké účinky mikrodávkování patrně opravdu má.
- Zajímavé je, že o těchto nejpodloženějších prvcích mikrodávkování se příliš nemluví – nejspíš nejsou tak zajímavé jako jiné údajné efekty
Současné poznatky
- Současné poznatky Ze studií výpovědí uživatelů (tedy bez pro správnou metodologii zásadních laboratorních kontrolních mechanismů) vyplývají určité doklady pro pozitivní efekt mikrodávkování na duševní zdraví.
- Jde primárně o depresi a úzkost, ale také o potíže s fyzickým nepohodlím a se závislostí.
- Data ohledně vlivu na kreativitu jsou rozporuplnější.
- Nějaké doklady pro pozitivní efekt existují, avšak jiné dobře provedené studie hovoří proti nim Je ale důležité si uvědomit, že výsledky tohoto druhu mají jen omezenou výpovědní hodnotu a bez patřičně kontrolovaných laboratorních studií bychom z nich neměli vyvozovat příliš silné závěry
Současné poznatky
- Současné poznatky Jedním z metodologických problémů existujících laboratorních studií je, že se z naprosté většiny věnovaly jen okamžitým efektům mikrodávek.
- Je ale možné, že alespoň některé účinky mikrodávek se projeví až při opakovaném, dlouhodobém užívání, což by studie tohoto druhu nedokázaly odhalit.
- To by mohlo vysvětlovat, proč laboratorní studie neukazují na účinek mikrodávkování na kognici, náladu či společenskost, ačkoliv studie výpovědí uživatelů se spíše kloní k tomu, že nějaký efekt existuje.
- Je ale samozřejmě také možné, že takový efekt je opravdu jen přeludem a ve skutečnosti neexistuje
Vážný problém
- Vážný problém Ačkoliv jsou studie výpovědí uživatelů důležitým zdrojem informací, je s nimi zásadní potíž – obvykle zcela postrádají zaslepení (dotyčný věděl, že dostává látku, jež má vyvolat nějaký efekt).
- To vede k situaci, kdy dost možná velká část efektů pozorovaných v těchto studiích může být způsobena prostě placebo efektem a ne přímo mikrodávkováním.
- Tomu by naznačovaly i významné nedávné studie zaměřující se přímo na tento problém.
- Kolem mikrodávkování je tedy potřeba zachovávat zdravou dávku skepse, dokud nevznikne lepší výzkum.
- Nějaké doklady existují, ale prozatím je velmi složité z nich činit jasné závěry
